Zlatá neděle se blíží proto bych Vás chtěl pozvat na tradiční Zlatonedělní sprint 2013. Přijďte se proběhnout a užít si nedělní odpoledne před Vánočními svátky strávené s mapou v ruce. Letos se poběží v samém centru Rychnova, kde se běžel říjnový Sprint cup. Takže ti, co se z různých důvodů v říjnu nemohli zúčastnit mají teď jedinečnou šanci. Čeká na Vás exklusivní centrum závodu přímo v Rychnovském zámku a poprvé v historii ZLS bude využit systém ražení SI.
Cau všem, snad 100 let jsem sem nic nepsal, ne že by nebylo o čem, spíš prostě nebyl čas. Státnice, chlast, Rohače, nějaký lampionový závody, bylo toho fakt pekelně. Do toho stavba tratí na podzimní závody v Rychnově. Prostě nestíhačka.
V neděli mě čeká asi nejtěžší závod Dobrušského poháru s podtitulem "Závod pivovaru Dobruška", takže tentokrát se nebude závodit o "kupu hnoje", ale o cinkavé lahve popř. sudy Rampušáka. Proto jsem se rozhodl pořádně vyladit a hned po MČR na middlu jsem odhodil boty na běhaní a vzal tretry na kolo. Bohužel půlku týdne chcalo a tak jsem zewlil na trenažeru, zkouk par filmů a etap z minulých ročníků TDF. Ve čtvrtek jsem konečně vyrazil ven. Nejvíc mě těší, že se mi povedlo vytáhnout na silničku ortodoxního bikera a člena VBT Doktora a věčného pařiče her na playstationu Petra Pátka. V plánu bylo projet si hlavní kopce nedělního závodu, což se klukům nejprve moc nelíbilo, ale pak si stejně jako já vše náležitě užili. Vyrazili jsme volnějším tempem a ve formaci šíp jsem kluky dostal pod Masaričku. Na kopec jsme vyjeli ani nevím jak, nesměl jsem jit tepama na dlouho přes 160 a tak jsme si celou dobu povídali a probrali nejrůznější témata. Občas se zapojila i Doktorova silnička, která si zaslouží buď pořádný servis nebo poklidný odchod do důchodu. (Jindro, když kolo budeš vyhazovat, rám si vemu a udělám si z něj TT bike!!) Po fešném sjezdíku dolů na Bedřichovku jsem poznal, k čemu jsou kila navíc a s kompaktem jsem borce vepředu moc nestíhal. V Zahoří jsme odbočili do Pšonska, abychom poznali i jiné zaostalé státy. Cesta byla fakt parádní, asi proto, že ta silnice neviděla auto tak 2 roky. Jen mě trochu rozptylovaly přerušované krajnice a odstavné pruhy jako parkoviště..asi na výhledy. Po přejezdu do Čech nás čekala 2. horská prémie na Panské pole. Při vyšlapu na ní se mi dokonce povedlo natočit krátké video.
Pak už nás čekal "jen" sjezd do Rokytnice a přes pár brdků cesta do Rychnova. Celkem 82km, 1060m převýšení pohodovým tempem jsem si fakt užil. Dík za společnost! Log z cele cesty je tady.
Doma jsem se pak podíval na prezentaci týmů letošní 100. jubilejní Tour a popíjel Regener. Nebojte podělím se aspoň s videem.
Co myslite? Kdo letos vyhraje? Hlasujte v nové anketě!!
Lampionová sezóna se pomalu blíží, tak je potřeba už pomalu a jistě přidávat stále více mapových tréninků. Já mapovou přípravu zahájil Magnusím soustředěním v Albrechticích. V pátek byl naplánovaný nočák, sobota dopoledne sudá-lichá, odpoledne okruhy. V neděli obávaný Kuňka kros a nakonec zrušený odpolední, technicky zaměřený trénink opět pod Kunětickou horou.
Hned při vylézání z auta v Albrechticích nás se Staroušem ohromila cedule u místní hospody "Svijany 11°", takže o důkladné večerní regenerace bylo postaráno. Předtím jsme museli odběhnoutnočák, kde jsem opět potvrdil svojí neschopnost proběhnout při hromadných startech dámské přirození správně. Asi se na tuto rozdělovací metodu budu muset v budoucnu zaměřit. Do věčných lovišť mě pak poslalo trestné kolečko alá Martin Fourcard.
Vynechaná jedna větev dámského přirození.
Biatlonový trestný okruh.
Při sobotní sudé-liché jsme se měli konečně proběhnout, do dvojce jsem vyfasoval Magnusího Žaluda (Vořech). Běželo se na demoverzi choceňské mapy Písák. Celkem nudnou trať zpestřilo jen to, že jsem zhruba od 1/3 tratí potřeboval na mega velkou, což mě přinutilo k naprosto plynulému výkonu.
Finish sudé-liché, Žalud je mi v patách. (photo by Starouš)
Odpoledne přišel na řadu trochu techničtější trénink, který jsem měl v planu jít rychleji. Jednalo se o spojované okruhy na různých mapách - paměťák, vrstevnicovka, osekaná mapa a normální mapa. 3D rerun je tady. Večer jsme magnusím mlaďochům zprovoznili Catching features po siti a šli regenerovat na Svijánky.
Catching features training center. (photo by Rouman)
Po Svijankách šla už většina spát, přeci jenom před krosem na Kuňce měl každý respekt. Já kokos se zdržel při čistění zubů a do ranních hodin se Staroušem dopíjel petku vína od Roumana. (viz. petka uprostřed předchozí fotky). Každopádně hned ráno po probuzení jsem tušil, že Kuňka kros se změní na Chcípneš kros. Naprosto dementní metoda 60min + 1 kolo mě odsoudila k záhubě.
1. kolo Kuňka krosu.
Ještě asi v podnapilém stavu jsem v čele odkroužil 2 kola, pak se poslušně zařadil na samý chvost. Jenže to byl teprv začátek. Někde v průběhu 4 kola jsem definitivně odpadl a začal běh proti chronometru. Konec byl opravdu výživný, bojoval jsem za Spartu co to šlo. Výsledných 14850 m za 82 min je toho důkazem. Na výsledky je o trochu lepši pohled, ale negativní vzpomínky převladají....tady už se asi taky nikdy neukážu.
Mám běžet v turbanu? (photo by Starouš)
Ještě vybroušený styl. (photo by Starouš)
Po krose měla přijít poslední odpolední fázička, ale všichni byli tak prošití, že ji sám velký Aljoša zrušil. Po pressíčku a obídku pod Kuňkou nás čekala cesta dom a večer zasloužená saunička.
Během soustředění mi Rouman řekl, že má místo v autě na Lipici (Slovinsko). Nejdřív jsem rezolutně odmítl. Ani náhodou diplomka volá. Po čase jsem si začal uvědomovat, že to tak horké nebude a že bych mohl jet. Ve středu ráno mi Slovinci potvrdili ubytování a já se našel ve startovce, tak jsme mohli odpoledne vyrazit. Čekaly na nás 4 dny závodění. Nejprve 2 etapy Extremoru. V sobotu a v neděli populární Lipica Open, který je často prvním testovacím závodem pro reprezentace blízkých zemí.
Před závodem při okukování terénu.
První 2 etapy jsem pasoval do role tréninkových závodů, hlavní cíl byl jít bez chyb, zbytečně nespěchat hlídat si mapu a dávat bacha na nohy. Krasový terén byl opravdu náročný, téměř při každém závodě kotníky zažívaly středověk. Já měl velké problémy se čtením mapy při vyšší rychlosti. Většinou jsem jako manekýna hopkal přes kamenná pole a závrty. První 2 etapy jsem se furt nemohl srovnat s mapou. Generalizaci šutrů jsem opravdu nechápal, takže jsem se dost často cítil jak Alenka v říší divů. Občas jsem si říkal, jestli by nebylo lepší to celé obejít pěšky. V každém závodě jsem vysekl 2-3 chyby, které by neudělal ani průměrně inteligentní šimpanz. Radost jsem sice moc neměl, ale byla to letos první (hodně těžká) mapa a za pobavení večer u 3D rerunu to stálo. Nebojte podělím se.... mapy jsou varchívu a 3D rerun tady a tady.
Ukázka jak se to nemá dělat.
Takhle zase jo, naprosto odlišné volby a téměř totožný čas.
Po druhé etapě jsme vyrazily na výlet do Terstu. Byl jsem docela unaveňoučkej a tak mozek trochu protestoval a nechtěl o kultuře ani slyšet. Naštěstí touha po pár keškách byla silnější a nakonec mě neminulo ani zasloužené pressíčko v talošské kavarničce u hlavního náměstí.
Třeba takový palác bude jednou můj.
Můj hlavní závod měl teprve přijít, jako hlavní test jsem si určil sobotní long na Lipica Open. Trať s parametry 10 km a 275m převýšení. Snažil jsem se opravdu svědomitě připravit, žádný alkohol, protahováníčko, automasáž a spinkat jsem šel okolo 22h. Jenže jsem přehlédl jeden menší detail a to, že jsem jako obvykle na těchto závodech startoval úplně na konci. Protože celé 4 dny pršelo tak jsem 3,5 hodiny proseděl v autě a poslouchal Duklu vozovnu pořád dokola. O písničku se také podělím.
Po hodině se všichni začali vracet z lesa a mě čekalo stále dlouhé čekání. Poslouchat zážitky ostatních bylo fakt na bednu. Radši jsem šel dřív na start a tam mokl. Už dopředu jsem věděl, že závod asi nebude nic moc. Hned v úvodní části tratě jsem nějak nepochopil skalní bloky a z vytáhl z rukávu chyby přes 8 min.
Takhle se to znovu nemá dělat.
Aspoň trochu do závodního tempa jsem se dostal po druhé půlce tratě. Při výměně mapy jsem si řekl, že to zkusím znova trochu nakopnout a jít bez chyby, což se podařilo. Při srovnání jsem na Olafa ztratil 1:09 a na 1,6 km dlouhém úseku naběhl zhruba o 18m víc. Už "jen" zbývá jít takto celou trať.
Srovnání poslední části s Olafem.
Poslední etapou byl kratší middle, taktika pro tento závod opět jasná, "full speed, no mistakes". Ne bylo potřeba si trochu zpravit náladu a ujistit se, že nejsem úplnej retard. Ze začátku jsem byl trochu tužší a udělal drobné chybky, ale zhruba v půlce trati jsem doběh pár Belgičanů (měli stejné dresy, jestli i domácnost to nevím). Hned se zformoval vláček, kde já byl většinou tou lokomotivou. Pak na mě při cestě na 16k přišla minikrize a já se přesunul na pozici jídelního vozu. Bohužel to se mi samozřejmě stalo osudné a hned jsem se nechal stáhnout do chyby. Zavěr? NIKDY NELEZTE DO JÍDELÁKU!!
Zásadní volba hned na 2K a porovnáni s vitězem závodu Magnem Dæhlim.
Na 11K jsem zkusil oběhnout závrty, tato volba nebyla správná.
A nakonec chyba z jídeláku na 16K, to byla hlavní překážka dobrého výsledku.
Po závěrečném middlu jsme se už jen naskládali do auta směřovali směr CZ. Celkem nudnou cestu občas zpestřily punkové písničky nebo hledání Mekáče. Až na území ČR, jsi všichni členové posádky v autě mohli skutečně užít live koncert Totálního nasazení revival. Jako klasicky jsem chytl hodinovou BrnoDepresi, takže jsme jí s Roumanem šli spláchnout do místního baru. To, že Brno je prostě....Brno jen potvrdila ranní pokuta za špatné parkování.
Celkově bych prodloužený hodnotil celkem pozitivně. O-sezona už klepe na dveře, takže každá minuta navíc strávená s mapou v ruce určitě není k zahození.
Po dlouhé době je zase o čem psát. S Vašou jsme se zúčastnili 24 hodin na Lysé hoře, což je dle expertů asi nejtěžší zimní horský maraton v ČR.
Mapa jednoho kola na LH24.
Do Ostravice jsme přijeli plní očekávání, již týden dopředu jsem byl nervózní a v noci nespal. Nikdo z nás nevěděl co čekat. Vaša je přeci jenom ostřílený ze závodů Horské výzvy, ale já kromě loňské 24 hodinovky na lyžích, žádný takový závod pro "bezmozky" nešel. Večer před samotným závodem jsme domluvili taktiku, která byla jednoduchá, po kole se střídat co nejdéle to pude.
Nezaprší a nezaprší IV před startem.
Já byl nominován na první úsek a tak jsem si přidal k výstupu na Lysou ještě asi 2 km, protože se startovalo z Ostravice. Následné předávky a depo bylo již v areálu hotelu Sepetná a Ondráš. Do prvního výběhu jsem se pustil bezhlavě, prvním úkolem bylo se probít startovním polem na čelo závodu, což v tom obrovským chumlu lidí s hůlkami nebylo upe jednoduchý. Nicméně po pár minutách celkem svižného běhu, jsem již byl ve vedoucí skupince.
Probíjím se startovním polem dopředu.
Začátek byl poměrně rychlý, běželo se sice do kopce, ale bylo to nejprve po asfaltce a poté po lesní cestě, která vedla mírně do kopce. V této části jsem bez problému tuto skupinku vedl vzhůru k vrcholu. Asi po 3 kilometrech se z cesty uhnulo rovnou lesem do kopce a já si teprve začínal uvědomovat jaké peklo příštích 24 hodin bude. Hned mě bylo jasné, že tento kopec s během nebude mít nic společného. Tak jsem před sebe pustil 2 týpky ohnul se a "kolenáčkem" stoupal zhruba 30 min k vrcholu, z rytmu mě vyhodil asi 500 metrový úsek traverzem, kde jsem se opět trochu rozeběhl. Dál jsi pamatuji už jen výhled na finální stoupání na Lysou, kde jsem se opravdu utvrdil v tom, že tento závod je pro lidi, co nemají rozum.
První zdolání Lysé - 3. místo čas vidite.
První výstup jsem zvládl na 3. místě asi s 10 vteřinovou ztrátou na čelo, bylo mi jasné, že se svými lampioňáckými zkušenostmi si ty dva borce při seběhu povodím. Co jsem netušil bylo, že právě seběh bude to co mě na Lysé pošle do věčných lovišť. Seběh byl celkem brutální, 6 kilometrů za 21 minut. Běželo se celkem prudkým svahem, takže stehna dostávaly čočku, ale v prvním kole sem byl plný sil tak jsem to prostě pustil a neohlížel se. Musím si pochválit výběr bot, Inovy s hřeby se ukázaly jako super volba, po celou dobu závodu jsem neměl problém, zejména při seběhu jsem to mohl rozbalit.
Tady už jen já a "Man In Black".
Nakonec jsem předával po prvním kole Vašovi na prvním místě po 1 hodině a 16 minutách. Jenže den byl ještě dlouhý. Kolo střídalo kolo a do 4 kola jsem vyrážel již s čelovkou. V tu dobu jsme byli na 2. místě mezi týmy přibližně se 30 minutovou ztrátou. Začalo přituhovat, teplota okolo -10°C, na Lysé se začal zvedat vítr. Již od začátku to nebylo ono, cítil jsem se straně tuhý a zhruba v polovině stoupání při traverzu jsem do sebe musel nacpat gelík a pojist oblíbený vanilkový powerbike. Tím jsem se z této krize ještě vyhrabal a vyškrábal se na znovu na Lysou. Osudný byl seběh, už sem začínal cítit stehna, která pomalu a jistě tuhla. Dole jsem Vašovi řekl, ať jde 2 okruhy, že já si musím dát pohov.
Odpočinek po 4. kole, stehna už hodně bolej.
Sakra jak já přežiju to 5. kolo.
Musím prostě musím.
Myslel jsem, že po odpočinku to bude v pohodě nacpal jsem do sebe Anti cramp kapsle a vyrazil na další okruh. Poprvé jsem i využil trekových hůlek, které do kopce dost pomohly. Do kopce se mi nešlo úplně špatně, prostě jsem šlapal nahoru a nevnímal. Cestou jsem snědl pár cukříků a enduro. Na Lysé už dost foukalo, reklamní oblouk Adidas už asi odletěl a tak jsem proběhl kolem časomíry a chystal se zase dolů. Hned od začátku se již hodně ozývala stehna, křeče mě sice ještě nechytaly, ale při každém došlápnutí se ozvala pichlavá bolest. Nějak jsem to ještě seběhl a předal Vašovi okolo 6 ranní. Bohužel jsme již spadli na 3. místo. Úplně v kytkách jsem mu byl schopný říct už jen to, ať jde zas 2 kola.
Já sotva došel do depa, tam pul hodiny stál, protože jsem si nemohl sednout na zem. Pak si sedl na schody a přemýšlel co dál. Věděl jsem, že je to hodně špatný. Stehna jsme měl 100 kilový a nemohl jsem ani chodit. Poslední co mě mohlo zachránit byla masáž. Takže jsem vytáhl masážní olej a asi 30 min masíroval stehna. Pak už sem zalehl a modlil se, jenže když jsem se za hodinu probral, bylo to snad ještě horší. Na raut vzdálený asi 200 metrů jsem šel snad 10 minut a při každým kroku trpěl bolestí. Bylo mi jasné, že pro mě je to konečná.
Asi v 8:30 po 13 kolech přišel do depa Vaša, ať ještě jdu. Já k němu dopajdal a řekl, že už to nepůjde. On jen vykřikl pár nepublikovatelných slov o morálce a řekl ať mu z batohu donesu pivko. To v něm jen zasyčelo. Potom si dal hodinu pauzu najedl se na rautu a v 9:30 vyrážel na poslední kolo.
Vaša po posledním 14. kole.
Konečně konec, ten Maňas je ale kokot.
Smekám před výkonem Vaši, já odkroužil jen 5 kol. Vaša 9 kol, což by mu stačilo v kategorii jednotlivců na 3. místo. Nakonec jsme se díky Vašovi umístili na 3. místě v kategorii 31-40 let. Já se svým výkonem rozhodně nebyl spokojený. Chtěl jsem odkroužit 8 kol, ale bohužel jsem prostě fakt už nemohl, sbíhání mi prostě odrovnalo stehna. Hned v pondělí jsem ulehl s chřipkou, tak nevím jestli už to se nemohlo podepsat na výkonu, ale nechci se vymlouvat. NEJSEM HOROLEZEC, ALE BĚŽEC!!!!! Tím to asi spíš bude.
Na druhý stupínek už bych se nevyškrábal.
Bez Radegasta bych nedošel do auta.
Absolventský list, diplom má Vaša, zaslouží si ho.
Nakonec se ze mě stala i mediální mrdka a chviličku se objevil v reportáži ČT (4:30). Výsledky jsoutady.
Co na závěr? Pocit, kdy už to dál nejde, ale strašně chcete je děsný, nesplněný cíl a 3. místo s vědomím, že to za mě odřel Vaša taky nic moc. ( Vaša je KING!!). Až po třech dnech jsem se mohl sehnout a něco sebrat ze země. Za týden trochu normálně běžet, bez bolesti stehen.
Další negativní věcí je samotný pohled na Lysou horu. Myslím, že to z mé strany bude teď tak trochu diskriminovaná hora, protože po LH 24 opravdu netoužím potom, abych jí v nejbližších letech viděl znovu. Ale kdoví, třeba mě to přejde a za rok tam budu zase :-D
Jo abych nezapomněl lyžařská 24 hodinovka na Paprsku se blíží a Vaša letos jede Vasák, takže já nemám spolublázna, takže kdyby někdo chtěl neváhejte a ozvěte se !!!
